Gomen mina-san

22. ledna 2013 v 8:51 | Haruka |  Povídky od Haruky
Ahoj lidi. Omlouvám se že sem tu dlouho nebyla měla sem to období kdy se mi moc nechtělo něco dělat v PTS ani vymýšlet povídky. Ale chci to napravit :). Tak tady máte jeden obrázek mí Yumi Nyoko.

Chci se všem moc omluvit

3. ledna 2013 v 8:45 | Ruchika-nyan
Moc omlouvám i adminkám (Minako-san vzlášť ví proč)
zrušila jsem si účet na fb, takže budu své RPC dávat sem a na druhý účet na fb, a asi i na můj blog...(fb: Lucinka MrkvičkaAndělová, blog: ruchika-chan.blog.cz)
budu tu možná víc,
S přáním pěkného dne,
Ruchika Tenshi
 


Denní život Haruky 12

27. prosince 2012 v 21:59 | Haruka |  Povídky od Haruky
DALŠÍ DEN DOMA.
Ráno sem vstala plně bez energie. Pomalu sem si sedla na postel a bezduše sem zírala na skříň která stála na proti mě. Zablikli mi stolní hodiny na stola a já se probrala. "He?" Vydala sem ze sebe ospalím hlasem. Podívala sem se na ty hodiny a všimla sem si že je sobota. Koukala sem na ně zaraženym v§razem jako bych měla lagy. pamalu sem vstala a vzala sem si berle. Vyšla sem z pokoje a šla do koupelny abych se dala do hromady. Kdyš sem se koukla do zrcadla tak sem se sama sebe lekla. "Haaa, pane bože! Jo to sem ja." A začla sem se smát. Přivytlemeným vírazem sem si začala čistit zuby, vzala sem do ruky hřeben a řekla si: "Dneska se asi neučešu, sem nějaká dneska líná." odešla sem z koupelny a došourala se do svéo pokoje. Sedla sem si na postel a berle položila vedle postele. Natáhla sem se do šuplíku u psacího stolu a vzala si letáky. Znova sem si prohlížela ty letáky který se mi líbyli. "Hmm..... , . ... .. . ... ... " Přemyšlela sem o tom co by na to ekli rodiče bych chtěla hrát na kytaru a přitom achudit na základy bojovích umění. pak sem došla k závěru že jim to ukážu. popadla sem berle a šla sem ke schodům. Kdyš sem byla ve dlouhé chodbě tak sem přes celej barák za křičela. "Mamiiii, tatiiii, chci vám něco ukázat!" Nikdo se neozíval. "Haru ty báka! Dyť sou všichni v práci." "Hah" povzdychla sem si a šla do obíváku. Zapla sem si zelevizi a dávala na nějakej pořat. Asi po půl hodině sem dostala hlad a šla sem si ulovit něco do ledničky. Vyndala sem si ovocný jogur, položila na jídelní stůl a došla si pro lžičku. Vzala sem si jogurt a šla do obíváku. Klekla sem si ke stolku který byl stranou a byl na takovim výstupkem něco jako schod ale dlouhej. Klekla sem si ke stolu a začla snídat. V televizi byly ještě nějaký pohádky tak sem je moc nesledovala spíš sem přemíšlela o včerejšku co táta provedl před nemocnicí. "Co to do něj jenom vělo? Co to mělo znamenat proč po dannovi tak vyjel?" Začala sem se ptát sama sebe. "Možná to je syn rivala mího táty, ale o ničem nevim že by měl nějakýho toho rivala nebo dokonce nepřítele." Celou tu dobu sem byla u stolečku kdyš v tom najesnou mi zazvonil mobil. Pomalu sem se zvedla a došla k tátovi počítači kde ležel. "Máte nevou zprávu." Zorklikla sem ji a bylo tam napsáno: Ahoj, tak jak je ti? Hele dneska končíme dřív tak co kdyby sme se sešli u tebe co říkáš?" Makatchi a Rinna "Jo a možná přijde i Danno, jenom ho musíme překecet, nějak se mu nechce, ledovec jeden." Hned sem mu odepsala: "Ahoj, klidně přijďte, ala Danna do toho moc nenuťte prosim." Haru-chan.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Gomen minna...

27. prosince 2012 v 1:29 | Ruchika Yandere-hime
Nějak tady nejsem.. gome minná-sáán... Nějak mi taky nejdou povídky ale určo sem něco přidám.. sayounaraa...

Ps.: Poprosila bych Dessingnera aby to tu trochu předělala, arigatou, Minako-chan :3

Denní život Haruky 11

25. prosince 2012 v 0:53 | Haruka |  Povídky od Haruky
Zmařený den.
Odešli sme z nemocnice. Před nemocnicí na mě čekal táta u auta. "Tak co? Ty naše rodinný trdlo." Díval se na mě s překříženýma rukama opřenej o aouto. "No snad si taky spadl ze schodů a vymknul si kotník, ne?" Vratila sem mu úder pohledu a chtěla se rozloučit s Danem a poděkovat mu. obrátila sem se k němu a chytala se mu říc že mu děkuju. "Hele chlapče drž se od mí cery dál. Jasný!" A ukázal na něj prstem. "Tati nech toho prosim!" postavila sem se mezi ně abych uklidnila tátu. Chvíly se na mě díval a nakonec ustoupil. "Omlouvám se za něj, je nejspíš vyčerpaný a podrážděný z práce." Omluvila sem se Danovi za tátu a požádala aby odešel. Sedla sem si do aouta a čekala až táta nastartuje. "Kdo to byl?" Zeptal se mě. "No, můj spolužák." odpověděla sem na otázka adívala sem se z okna. "Tak ze stejný třídy jo?" Náhle zatočila a zastavil aoutu. "Tak hele, chtěl bych po tobě aby ses s nim dál nevídala a nebavila." Obrátil se je mě a díval se mi do očí. Z očích ,u šel viděl stek. "proč?" Zeptala sem se ho. "Na to ti odpovím později." Obrátil se zpět k volantu a rozjel aouto. Kdyš sem dorazily domů tak sem se došourala do svého pokoje. Přes ty schody s těmi berlami to bylo docela složitý, ale zvládla sem to. Došla sem do pokoje a berle opřela o skříň. Rychle sem se posadila protože ta noha bolela kdyš sem na ni došlápla. Sedla sem si e svému psacímu stola a začala si malovat. Zpoměla sem si na začátek roku kdyš to všechno bylo v pořádku. Vzpoměla sem si jak se k emě přiřítilo milion lidí a vnucovaly mi nějaký letáky. Pár sem jich měla v šuplíku. Vytáhla sem je a začala si je prohlížet. "Jazyky, matika, hudební klub, hmm na to bych docela ráda šla." Pomyslela sem si a začala si ten leták číst. "Hledáme Kytarystku, nemusí být zkušená ani na ni nemusí umět hrát. Po pořípadě naučíme." Hmm páni tak to bych mohla zkusit. Co je tu dál" Základy bojovího umění. No tak co to asi je. Začal sem si číst leták. "Hledáme pár nováčku který zajímá bojoví umění, ze začátku propůjčíme tránynkoví zbraně." No tak to by bylo taky zajímaví." Pomyslela se m si a podívala ven z okna. "To už je tma, kolik je?!" Podívala sem se na hodiny bylo čtvrt na devět. "Sakra to už je hodin." Pomalu sem vstala a vzala si berle. Došla sem ke skříni a vyndala si pižamo. převlíkla sem se a šla spát.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...

Kam dál